Děčín

Od konce 19. století do současnosti oblíbený výletnický cíl a letovisko. Ve dvacátých letech 20. století upravili Thunové velký maxičský rybník pro rekreační využití (nyní je zde přírodní koupaliště) a na jeho břehu vystavěli lesní klimatické lázně s letními byty (po r. 1945 rekreační středisko ministerstva vnitra). Finanční situace nedovolila Thunúm uskutečnit původní záměr: vybudovat v Maxičkách poměrné rozsáhlý odpočinkový a rekreačně sportovní areál. V rozptýlené zástavbě vsi se uchovává její původní ráz horské dřevařské osady, rozprostírající se mezi rozsáhlými lesními porosty. Vesnice byla založena v roce 1671 hrabětem Maxmiliánem Thunem, po němž také dostala jméno, a to k ochraně lesního majetku a k obnově lesního hospodářství, zanedbaného v době třicetileté války. Kromě práce v lese se obyvatelstvo živilo také tkalcovstvím. Roku 1850 se Maxičky staly osadou obce Bělé, se kterou je r. 1884 spojila silnice; spolu s Bělou byly v roce 1950 připojeny k Děčínu. Cesta roubená alejí vede k hájovně s věžičkou (1853) a pokračuje do lesa, v němž se ukrývá masivní srubová chata a dál pak kamenný kříž z roku 1589 (tzv. Myslivcův kříž). Nedaleko trasy turistické stezky leží Vlčí jezírko, vlastně starý rybník, jehož založení pravděpodobně souviselo s provozem bünauských pil v 16. století. Z rozcestí stezky se silnicí do Sněžníku můžeme odbočit ke Kristinu hrádku, původně loveckému zámečku, který dal postavit roku 1734 hrabě Jan Josef Thun a pojmenoval ho po své manželce Marii Kristině. V průběhu doby se podoba objektu změnila (požár, přestavby, dlouhodobá devastace před r.1989); v roce 1994 byl renovován (nyní hotel). Stavbu charakterizuje mansardová střecha a pavlač na krakorcích  nově zde byl osazen kamenný znak ze 16. století, který pochází z někdejšího renesančního zámku Bünauských v Libouchci. Kristin hrádek se nachází při trase středověké cesty z Děčína do Saska (přes Rosenthal na Königstein a Pirnu).