Děčín

Stará ves (připomíná se k r. 1454), která se rozložila v příhodné a úrodné poloze při labském břehu. Vetší význam získalo zdejší ovocnářství a stavitelství člunů. Vilsnickému rychtářovi podléhali také obyvatelé sousedních Malšovic, Chrochvic, Želenic a Rozběles. V roce 1804 zničil prakticky celou vesnici požár, který vypukl v kovárně. Domy byly záhy obnoveny, ale s výstavbou železnice z Prahy do Drážďan došlo k přeložení některých stavení. Od poslední čtvrtiny 19. století vzniklo ve Vilsnici několik drobnějších průmyslových podniků. Když v obci začaly bydlet i rodiny dělníků, zaměstnaných v továrnách v Podmoklech či Boleticích (s těmi spojoval Vilsnici přívoz), stoupl počet obyvatel více než trojnásobně a počet domů se zdvojnásobil (v období 1869 - 1910). Agrární vesnice získala funkci příměstského sídlištního střediska, současné ale také - diky poloze mezi řekou a výletnicky oblíbeným vrchem Chmelníkem - význam letoviska, zejména po otevření zastávky osobních parníků (1909). K oblibě Vilsnice přispělo později i koupaliště, zřízené na Labi. Na návsi se dochovala socha sv. Floriána (1748), vedle níž stál pomník obětem první světové války  (1927). Dlouho byla jedinou vilsnickou osadou Chmelnice; v roce 1850 se staly součástí obce také Chrochvice a Malšovice, které se časem osamostatnily. Nakonec byla Vilsnice roku 1968 připojena k Děčínu.