Děčín

Malá středověká osada, původně snad hospodářský dvůr k děčínskému hradu. Někdy na přelomu 14. a 15. století zde vzniklo panské sídlo - tvrz. Její pozůstatky (zbytky valu a kruhového vodního příkopu) se dochovaly při jižním okraji lesního parku Bažantnice. Prvním známým držitelem želenické tvrze byl roku 1401 Jan Viduna ze Skorotic, hejtman děčínského hradu a služebník pánů z Vartenberka. Od třicátých let 15. století do počátku 16. století patřil majetek Jordanovi z Haugvic řečenému Ptáček a jeho potomkům Ptachům z Haugvic. Později tvrz střídala majitele a nakonec se stala součásti děčínského panství. Bünauští zde zřídili koncem 16. století malý dvůr zvaný Huba. Tvrz i dvůr zanikly, když zde Thunové založili v roce 1707 bažantí oboru a vystavěli novou lesovnu. Obora byla po roce 1931 přeměněna v park, ve kterém město později vybudovalo letni kino. Bažantnice“ (1958). V dolní části vsi, podél železniční trati a směrem k Rozbělesům, začala vznikat v šedesátých letech 19. století průmyslová a brzy i dopravní zástavba (drážní těleso a technická základna Duchcovsko - podmokelské dráhy). Město Podmokly sem umístilo plynárnu (1872) a později areál městských jatek (1902). Výraznější výstavba nových domů byla zahájena až po definitivním začlenění Želenic do svazku obce Podmokly roku 1882 (v r. 1850 se sice staly součástí Podmokel, ale kolem roku 1860 se opětovné připojily k Vilnici, k níž ve starší době patřily). Podle plánu z roku 1899 byl částečné zastavěn prostor východně od Želenické ulice. Někdejší ves se měnila v dělnickou čtvrť. Odkoupením selské pudy v r.1910 získalo město asi 100 stavebních parcel, ale jejich zástavbu oddálila první světová válka. Až v letech 1923 - 1931 vyrostly Nové Želenice (nyní ulice Bilinská, Žatecká, Lounská, Krásnostudenecká a Novoměstská) s kolonií domů pro české obyvatelstvo.