Děčín

Statutární město Děčín (německy Tetschen - Bodenbach) leží v severních Čechách na soutoku řek Labe a Ploučnice. Od 1. července 2006 je statutárním městem. Zaujímá rozlohu 118,04 km², řadí se mezi 10 rozlohou největších měst v ČR. Počet obyvatel se pohybuje okolo 53 tisíc. Je významným železničním a říčním dopravním uzlem. Dnešní Děčín sestává ze dvou původně samostatných měst Děčín (na pravém břehu Labe, dříve též německy Tetschen) a Podmokly (na levém břehu, německy Bodenbach) (spolu se Starým městem), která byla sloučena roku 1942 do jednoho města pod názvem Děčín. Město Děčín dále používá původní znak královského města - tím jest v červeném poli Český dvouocasý lev s korunkou, držící Parmu

Poloha

Děčín je nejníže položené město v České republice. Jeho centrum má nadmořskou výšku 135 metrů. Leží na soutoku Labe, Ploučnice (pravý přítok) a Jílovského potoka (levý přítok). Území Děčína je velmi rozlehlé a členité, rozkládá se na rozhraní 3 větších horských celků - Děčínských stěn, Labských pískovců a Českého středohoří. Centrum Děčína je vzdáleno asi 25 km severně od Ústí nad Labem, 31 km severozápadně od České Lípy, 35 km severovýchodně od Teplic a 14 km jižně od hranice se SRN (HP Hřensko - Schmilka).

Historie

První písemná zmínka o Děčíně pochází již z roku 993. Původní osídlení bylo založeno při tehdejším labském brodu, kterým procházela významná obchodní stezka. Na dnešní zámecké skále bylo postupně vybudováno dřevěné přemyslovské hradiště, které sloužilo jako správní a obranné středisko. Ve 13. století byl na místě hradiště vybudován gotický kamenný hrad, v jehož podhradí nechal král Přemysl Otakar II. založit královské město. Ve 14. století zasáhlo město, tehdy ležící v těsné blízkosti řeky, několik povodní. Proto bylo jeho centrum přestěhováno o kus výše, přibližně do úrovně dnešního Masarykova náměstí v Děčíně. Tehdy mělo město právo obchodu, říční dopravy a rybolovu. V období husitské revoluce bylo město postiženo několika požáry. V 16. a 17. století docházelo k častému střídání majitelů děčínského panství - vystřídali se zde 3 majitelé, než získal rod rytířů z Bünau (Bynov). Za jejich vlády nad Děčínem došlo k prudkému rozvoji obchodu a řemeslné výroby. Město provozovalo cihelny, vápenku a kamenolomy. Vlastnilo také přístaviště, loděnice a přívozy, které znamenaly významný zdroj příjmů. V majetku rodu rytířů z Bünau město přetrvalo až do třicetileté války. V roce 1628 bylo panství prodáno rodu Thun - Hohenstein. Po třicetileté válce význam Děčína opět poklesl. V tom období zahájili Thunové významnou rekonstrukci městského hradu na barokní zámek, obklopený zahradami. Další rozvoj přineslo Děčínu až 18. století, kdy došlo ke zrušení pevnostního statusu města. Thunové opět přestavěli zámek, tentokrát do klasicistní podoby, ve které je dosud. Byl opět obnoven labský říční obchod. Velkým stimulem pro další bouřlivý rozvoj města bylo zprovoznění železniční tratě Praha - Drážďany, 8. dubna 1851. Hlavní trať procházející po levém břehu Labe zahájila přeměnu Děčína ve významné středisko průmyslu. Rozvíjet se začala zejména dosud malá vesnice Podmokly, kterou trať procházela. V roce 1874 se z Děčína stal železniční uzel. Dostavěny byly také tratě z Teplic, České Kamenice a Ústí nad Labem (po pravém břehu řeky). Vystavěn byl železniční most přes Labe. Společně se železnicí se rozvíjí také labská paroplavba. V Podmoklech rostou průmyslové podniky společně s bouřlivou bytovou výstavbou. Vesnice je v roce 1901 povýšena na město v roce 1914 má již okolo 20 tisíc obyvatel. Ve válečném roce 1942 bylo dvojměstí Děčín a Podmokly, společně s obcí Staré Město sloučeny do jednoho města se společným názvem Děčín. Tento stav byl potvrzen i po válce v roce 1945, kdy byly k již vzniklému celku ještě přičleněny další obce (Rozbělesy, Chrochvice, Želenice, Vilsnice, Bynov, Bělá, Boletice nad Labem, Nebočady, Březiny). V éře komunismu dále pokračuje výstavba města. Dále se rozvíjí průmysl a vlivem bytové výstavby dochází také k dalšímu nárůstu počtu obyvatel. Od roku 1960 je Děčín sídlem velmi lidnatého severočeského okresu zabírající plochu 909 km² a čítajícího 130 tisíc obyvatel. Velká panelová sídliště vznikají v 60.-80. letech 20. století zejména ve Starém městě, v Boleticích nad Labem, ve Želenicích, v Bynově, na Březinách a v Novém městě. Touto zástavbou bylo ale velmi postiženo zejména historické jádro starého Děčína. V této době byl opět posílen význam labské plavby výstavbou moderního přístavu a překladiště v Loubí, čímž se Děčín stává nejvýznamnějším českým přístavem. Od roku 1980 jsou k Děčínu připojeny další okolní obce, např. Dolní Žleb nebo Lesná.

19. stol. a dříve

Kostel sv.Kříže a část Křížové ulice před rokem 1900.Obytné domy vpravo zbourány v 50.letech 20.stol.na jejich místech bylo v 70.letech autobusové nádraží. Barokní kaple Panny Marie - pomocnice z roku 1726,stojí dnes vedle kostela sv.Václava a Blažeje. Dříve měla své místo vedle hřbitovní brány tak zvaného Selského hřbitova, založeného v 16.století, přímo naproti,v místech dnešního zdravotního střediska. K přemístění došlo v souvislosti s výstavbou obytných domů v roce 1927.

Obyvatelstvo

Údaje pochází z Městské a obecní statistiky, resp. ze Sčítání lidu 2001 (zdroj Český statistický úřad).

Vývoj počtu obyvatel města

Národnostní složení

(Český statistický úřad, 2001)

• 94,1 % Češi
• 1,7 % Slováci
• 0,9 % Vietnamci
• 0,5 % Němci
• 0,4 % Romové (jejich skutečný počet je ale zřejmě daleko vyšší)

Náboženské vyznání

(Český statistický úřad, 2001)

• 86 % bez vyznání
• 14 % věřících, z toho:
  • Římskokatolická církev 75 %
  • Českobratrská církev evangelická 4 %
  • Církev československá husitská 4 %

Ekonomická aktivita

(Český statistický úřad, 2001)

• 52 % ekonomicky aktivních , z toho:
  • 14 % nezaměstnaných
  • 24 % zaměstnaných v průmyslu
  • 13 % zaměstnaných v dopravě a komunikaci
  • 11 % v obchodních službách
  • 10 % ve školství, zdravotnictví a sociálních službách
• 48 % ekonomicky neaktivních

Doprava

Děčín je velmi významným dopravním uzlem.

Silniční doprava

V Děčíně se střetávají 2 silnice I. třídy a 2 silnice II. třídy. Silnicemi I. třídy jsou komunikace I/13 a I/62. I/13 protíná celé severní Čechy, a spojuje Podkrušnohorskou oblast s Libereckým krajem. I/62 vede z hraničního přechodu Hřensko, přes Děčín do Ústí nad Labem. Z Hřenska do Děčína vede po pravém břehu Labe, v Děčíně řeku po Novém mostě překračuje, a do Ústí pokračuje po břehu levém. Silnicemi II. třídy jsou II/261 a II/262. Silnice II/261 je levobřežní komunikací spojující Liběchov u Mělníka se Štětím, Litoměřicemi, Ústím nad Labem (Střekov) s Děčínem. II/262 prochází z České Lípy údolím Ploučnice do Děčína. Dříve komplikovaný průjezd městem pomohl z části vyřešit Nový most - složitá mostní stavba z let 1979 - 1985 spojující oba labské břehy, a zároveň překračující i řeku Ploučnici. Na obou koncích mostu jsou mimoúrovňové křižovatky umožňující sjezd do všech směrů.

Železniční doprava

Děčín patří mezi nejdůležitější železniční uzly v severních Čechách. Stýká se tam 5 železničních tratí, z toho 1 (trať 090) je součástí 1. tranzitního koridoru. Budova hlavního železničního nádraží pochází z roku 1865, a je vystavěna ve stylu německých železničních stanic. Celé hlavní nádraží prošlo v roce 2004 kompletní rekonstrukcí, při které získalo čistší a pro cestující přívětivější tvář.

Železniční tratě

• 090 Praha - Děčín - elektrifikovaná, dvoukolejná železniční trať s mezinárodním provozem, součást 1. železničního koridoru. Pokračuje do SRN směr Drážďany, Berlín, Hamburg.
• 073 Ústí nad Labem Střekov - Děčín - elektrifikovaná, dvoukolejná železniční trať, pokračování levobřežní tratě Ústí nad Labem - Lysá nad Labem
• 081 Děčín-Benešov nad Ploučnicí - Rumburk nebo Česká Lípa - regionální jedonokolejná železniční trať významná pro dopravní obsluhu Děčínska. Ve městě Benešov nad Ploučnicí se větví na úseky do Rumburka a do České Lípy.
• 098 Děčín-Dolní Žleb - oficiální označení pro motorové osobní vlaky jezdící po hlavní trati z Děčína ke státní hranici s Německem (Dolní Žleb)
• 132 Děčín-Oldřichov u Duchcova - regionální železniční trať spojující Děčínsko s Teplickem. Prochází oblastí západně od Děčína, pod Děčínským Sněžníkem (město Jílové). Pravidelná doprava na této trati je od prosince 2007 pozastavena.

Železniční stanice

Na katastru města Děčína najdeme 15 železničních stanic a zastávek. Nejvýznamnější z nich jsou samozřejmě železniční stanice Děčín hlavní nádraží a Děčín východ. Svůj význam má také přechodová železniční stanice Dolní Žleb.

Vodní doprava

Plavba po Labi se v současnosti používá zejména pro přepravu nákladů. Jak již bylo výše zmíněno, v Děčíně - Loubí najdeme největší český přístav s překladištěm. Tonáž děčínské obnovené Československé plavby labské je v současnosti 66 812 tun, společnost vlastní 102 plavidel. Nákladní dopravu po Labi ale zajišťují i jiné společnosti. Osobní pravidelná plavba na Labi v současnosti neexistuje, oblíbené jsou ale různé příležitostné plavby např. do SRN nebo do oblasti Hřenska. Pod děčínským zámkem kotví vyhlídková loď Děčín.

Městská hromadná doprava

Městskou hromadnou dopravu ve městě zajišťuje Dopravní podnik města Děčína. Provozuje ji na 15 celodenních a 2 nočních autobusových linkách. Až do roku 1973 byla v Děčíně v provozu také trolejbusová doprava. Městská hromadná doprava je zavedena do většiny městských částí, až na Dolní Žleb, který je kvůli své nevýhodné poloze v labském údolí při hranicích odkázán pouze na železniční dopravu.

Hospodářství

Nejvýznamnějšími průmyslovými obory v Děčíně jsou strojírenství, elektrotechnika, a hutnictví barevných kovů. Největším zaměstnavateli ve městě jsou České dráhy, Česká pošta, Kabelovna Děčín - Podmokly (největší průmyslový podnik), Alusuisse (hliníkárna), Obalex a Severočeská energetika. Do roku 2001, byla největším zaměstnavatelem ve městě společnost Československá plavba labská. Po jejím úpadku byla velká část zaměstnanců propuštěna. V roce 2002 zaniklou společnost odkoupila skupina ARGO a se sníženým počtem pracovníků, který oproti roku 2000 dosahuje pouhých 29,3 %, opět obnovila její provoz.

Památky

Děčín je střediskem turisticky velmi atraktivní oblasti Českosaského Švýcarska. Velké části města jsou součástí CHKO Labské pískovce. Děčín ale není zajímavý pouze díky přírodním krásám v jeho okolí. Bezesporu největší památkou ve městě je zámek umístěný na skále na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice. Do roku 1932 byl v majetku rodiny Thunů, poté ho převzal stát, který zde zřídil kasárna. Ta v areálu zámku přetrvala až do roku 1991. V současnosti prochází celý areál náročnou rekonstrukcí. K zámku vede přístupová cesta Dlouhá jízda - ve skále vytesaná silnice ohraničená z obou stran vysokými zdmi. Zámecké zahrady a parky zasahují i pod skálu, kterou je jako součást cesty parkem prokopán krátký skalní tunel pokračující řetězovou lávkou přes Mlýnský náhon. Dalšími zajímavostmi jsou staré děčínské mosty z 15. a 16. století - Staroměstský most přes Ploučnici, nacházející se v relativně nechutném zákoutí u průjezdní komunikace; a Ovčí můstek - krátké, přemostění Jílovského potoka v Podmoklech, charakteristické vysokým klenutím mostního oblouku. Na Masarykově náměstí v Děčíně najdeme také několik historicky cenných objektů barokní kašnou počínaje a měšťanskými domy konče. Nedaleko náměstí najdeme barokní kostel sv. Václava a Blažeje. Za zmínku ještě také stojí budova synagogy, z poč. 20. stol., v Podmoklech, při cestě na Pastýřskou stěnu. Synagoga stojí ve čtvrti secesních vil. Dominantou celého Děčína je právě Pastýřská stěna se zoologickou zahradou a vyhlídkovou restaurací (t.č. v rekonstrukci).

Místní části

Rodáci

• Julius Arigi
• Johann Radon
• Miroslav Tyrš
• Leopold Lev Thun-Hohenstein
• Jiří Bartoška

Externí odkazy

Děčín

• Oficiální stránky města Děčín
• Děčín.cz I info z místa, kde žijete…
• Děčínská ZOO
• statistické údaje města Děčín
• Stránky akcí a zábavy v Děčíně
• Zámek Děčín - oficiální stránky
• Zámek Děčín
• Děčín profil města
• Webkamera Děčín ~