lodě na labi
27. 8. 2008
Prvními mořeplavci na evropském kontinentě byli Římané, kteří po obsazení Anglie udržovali námořní styk s pobřežím Baltu. Skutečný námořní obchod však začali provozovat Vikingové a od 9. a 10. století i Slované. V té době také vznikla první slovanská centra námořní dopravy, např. Štětín a Gdaňsk. Obchod s Českými zeměmi však stále probíhal po souši. Nálezy plavidel na českém území tvoří pouze dlabané čluny, tzv. monoxyly, které se nijak neliší od pravěkých. Nejstarší zachovaný písemný text severních Čech tzv. Litoměřický akt z roku 1057 zachycuje na Labi již diferencované typy plavidel, všechny převážně pro dopravu soli. Prvním dopravním prostředkem na řekách byl vor, který sloužil pro přepravu různých druhů zboží. Ten měl tu nevýhodu, že byl použitelný pouze pro plavbu po proudu. To nám také vysvětluje a dokazuje tvrzení v úvodu kapitoly. Významný vliv na počáteční rozvoj labské plavby měla těžba soli u německého Halle. Ve 13. století se svobodná plavba po Labi stala součástí práv některých klášterů a především polabských měst. Z Čech se vyváželo víno, obilí a dřevo, zpět se dovážely mořské ryby, sůl, med, sukno a některé kovy. Podmínky pro plavbu na horním toku Labi a Vltavy byly příznivé, přesto už ve 14. století docházelo k úpravám řečistě pro voroplavbu „opatřením ke zvelebení plavby“ krále Karla IV. V 16. století byla plavba natolik intenzivní, že dochází k první mezinárodní spolupráci v této oblasti. Plavidla tvořily vory a otevřené i zavřené čluny opatřené plachtami a tažené ze břehu zvířaty či lidmi. Plavba byla významným zdrojem obživy poddaných, pohyb vorařů a lodníků pomáhal překonávat uzavřenost, docházelo k výměně zkušeností, kulturních tradic ale i revolučních myšlenek. To, že plavba měla vždy mimořádný význam, svědčí i některé patenty a nařízení panovníků či zemského gubernia. Je to například nařízení c. k. českého zemského gubernia o mýtech a clech ve prospěch fondu na úpravu vodních tuků z roku 1772, patent Marie Terezie z roku 1777 o ochraně vorové a lodní dopravy v Čechách obsahující mimo jiné „pokyny pro rybáře a mlynáře, aby nepřekáželi plavbě“, a později I. Labská charta z roku 1821 odstraňující systém místních cel. Zásadní přelom v lodní dopravě přináší použití parního stroje. První parník byl na dolní Labe spuštěn v Německu roku 1818 v roce 1836 byla založena Sasko - česká paroplavební společnost pro osobní a nákladní dopravu. Doslova senzací pro Děčínské bylo připlutí saského parníku Königin - Maria 14. června 1838. Dalším zlepšením labské plavby bylo položení řetězu na labské dno v úseku Hamburk - Mělník. Položení dokončila Hambursko - magdeburgská paroplavební společnost v roce 1887 a celková délka úseku měřila 720 km. Parníky „šplhaly“ po i proti proudu pomocí navijáků a žlabů, kterými byl řetěz vytahován na palubu. Plavidla na tomto principu sloužila až do druhé světové války. Plavba po Labi znamenala pro obyvatele Děčína vždy důležitý zdroj obživy. I dnes patří Československá plavba labská k nejvýznamnějším společnostem Děčínska.