Masarykovo náměstí
27. 8. 2008
Náměstí obdélného tvaru (75 x 125 m) bylo jádrem půdorysné osnovy města a jeho přirozeným centrem. Pravděpodobně již od počátku se kolem něho nacházelo pětadvacet městišť. Ze sedmi ulic, které z něho vybíhaly směrem k hradbám, byly hlavními komunikacemi ulice Benešovská (dnes Myslbekova) na východě a Lodní (dnes Plavební na západě). Podle své nejvýznamnější funkce se náměstí až do 20. století nazývalo Tržní. Se zřízením prvního městského vodovodu (1509) postavili Děčínští na náměstí kašnu (do r.1554 zde byly již dvě a v ulicích se nacházelo několik dalších). V přestavěných měšťanských domech a ve stavbách pánů z Bünau ve druhé polovině 16. století a počátkem 17. století se uplatnil sloh severské renesance pronikající ze Saska do severních Čech. Ve zdobných portálech domů na náměstí se zračilo bohatství měšťanů. Když byla v šedesátých letech 20. století stržena severní fronta budov, byl zničen i starý Wernerovský dům (naposledy hotel „Praha - odstřelen 1967). Jeho portál z r.1594 byl rozebrán, gotická madona, která zdobila nároží domu, je nyní instalována v okresním muzeu. V letech 1668-1670 dal Maxmilián hrabě Thun postavit uprostřed náměstí loretánskou kapli (s hraběcí hrobkou), která si svou monumentálností podřídila prostor náměstí. Kapli obklopovala balustráda zdobená sochami na sloupech a celou stavbu chránily topoly. V 19. století se loreta stala překážkou rozvíjející se dopravy a rostoucího provozu města, a proto byla roku 1885 stržena. Bohatě provedenou supraportu s rodovou znakovou výzdobou a s nápisem přenesli Thunové na hospodářskou budovu u zámku v Jílovém. Zdivo a architektonické články byly použity k některým novým stavbám ve městě. Místo po snesené loretě zaujala později secesní kašna (1907, R. Weyr) tvořená pravoúhlou nádrž, z níž vyrůstá skalnatý terén s pařezy a větvemi, které nesou okrouhlou mísu. Původně ji zdobilo šest bronzových figurálních plastik, které ztvárňovaly pověst o vysvobození dívky, zakleté do pramene v Loubské rokli, dcerou děčínského dřevorubce (sochy byly 1943 rekvírovány pro válečné účely). Vrchol kašny zakončovala postava víly (někdy nazývaná Bohemie); v osmdesátých letech byl osazen kamenným květem. V době na přelomu 19. a 20. století se náměstí změnilo přestavbami domů (zvýšení podlažnosti). V důsledku demolic po roce 1960 a dalšími radikálními zásahy - zřízení průjezdní komunikace a křižovatky u kostela sv. Václava a Blažeje, ale i podchodu pod náměstím (jako nefunkční překryt po r.1989)byl tento centrální městský prostor závažně narušen.
Sochy na kašně
(Juniperbushman, 24. 11. 2016 11:08)