Děčín

Thunská hrobní kaple sv. Jana Nepomuckého a bývalý jezuitský dům Na území někdejší vsi Chrástu, na terase obklopené přírodním parkem, se zvedá štíhlá pseudogotická stavba kostela s charakteristickou věží a zdobným portálem, nesoucím rodový thunský znak (1872, plány: F. Schmidt a J. Mocker, provedení: J. Mocker). Je to jednolodní kostel s příčnou lodí, na který se přeneslo jméno původní jánské kaple (1722 - 1730). Vyrostl na jejím místě jako soukromý thunský svatostánek nad rodovou kryptou, kterou dali Thunové zřídit mezi lety 1822 (F. Heidenreich) a 1835 pod tehdy přestavovanou starou kaplí. Kostelní věž patří k pohledovým dominantám Podmokel. Kolem původní kaple bylo rozmístěno dvacet pískovcových soch svatých mučedníků (nejstarší z r.1732), zhotovených neznámými lidovými mistry. Nacházela se zde také poustevna (prostor pozdější krypty), ozdobená barokní kamennou sochou Piety. Poustevna byla zrušena v rámci reforem císaře Josefa II. Zatímco starou kapli zdobily tři obrazy A. Kerna, oltářní obraz pro nový kostel namaloval J. M. Trenkwald. Po stržení loretánské kaple na děčínském náměstí   sem byla přenesena část ostatků Thunů z 18. a 19. století. Členové hraběcí rodiny zde byli pohřbíváni do roku 1935. Po dohodě s představiteli rodu Thunů došlo v roce 1995 ke zpopelnění ostatků jedenatřiceti členů rodu a k uložení schránek do krypty kostela Povýšení sv. Kříže. Sochy z venkovní galerie jsou nyní umístěny v kapli. Naproti stojící restaurace („u kaple“) je bývalým exercičním domem řádu Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité přišli do Podmokel asi v r.1926. Začali zde stavět velké středisko pro duchovní cvičení (exerciční dům), které mělo sloužit potřebám celé litoměřické diecéze. Z velkolepého projektu se uskutečnila pouze část (nynější restaurace). Jezuité tu působili do r.1933, kdy byla postavena nová řádová budova u kostela sv. Václava a Blažeje. Správu exercičního domu vedly po jejich odchodu sestry boromejky (koongregace Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského); v roce 1950 byl dům konfiskován. Poprvé přišli jezuité na Děčínsko jako misionáři po třicetileté válce. V sedmdesátých letech 17. století vedli v Děčíně školu. Měli zájem odkoupit libverdský majetek a založit na něm řádový dům. Když jim hrabě Maxmilián Thun Libverdu neprodal, odešli z Děčína (1685).