Děčín

Obchodní plavba na Labi má bohatou historii.
První písemnou památkou je litoměřická kapitula z r. 1057. Tato listina uvádí jako hlavní předmět dopravy sůl. Ta se dovážela především z německých měst Halle nad Sálou a Magdeburku. Za sůl se platilo převážně naturální protihodnotou: kůže, vosk a med. Ochranu poskytovaly státem placené posádky v Děčíně, Litoměřicích a Střekově (Ústí n. L.).
Jako dopravní prostředek sloužila po dlouhou dobu říční nákladní plachetnice, jenž byla při plavbě proti proudu tažena koňmi.

Od 30. let 13. stol. plavba nabyla na intenzitě a to díky rozvoji měst. Taktéž přibylo zboží, jenž bylo přepravováno: vedle soli, vosku a medu se začalo přepravovat ovoce, obilí, víno, dříví, keramika, textil, kov a některé nástroje.
V době husitské hnutí je zaznamenáván pokles obchodu - katolické státy nechtěly obchodovat s "kacířskými" Čechami. Tento dočasný pokles je však vykompenzován a v 16. stol. dosahuje obchod nového vrcholu.
Jen 30. letá válka napáchala labskému obchodu velké ztráty. Obchod je prakticky pozastaven a řeka Labe slouží válečným účelům (Švédové po řece odvážejí svou válečnou kořist). Po 30. leté válce se obchodní artikl změnil: obchodovalo se spíše se solí a vorovým dřevem. Zcela vymizelo víno.

Teprve počátkem 19. stol. zaznamenává lodní doprava nového vzestupu a díky rozvoji manufaktur. Mezinárodní doprava se začíná řídit dle tzv. Labské charty z r. 1821. Podepsali ji zástupci Rakouska a některých Německých států. Opět se zvyšuje obchodní sortiment, objem přepraveného nákladu roste. Na základě této charty se začínají lodě poprvé registrovat. V roce 1822 vznikla Pražská plavební společnost, jenž hojně využívala děčínských plavidel.
14. července 1838 se na Děčínsku objevuje první parník Královna Marie (osobní). Roku 1863 díky Hambursko-magdeburské paroplavební společnosti se na Labi objevuje řetězový remorkér - na dno Labe byl položen kovový řetěz, jejž remorkér pomocí parního stroje a navijáku vyzvedával a znovu pokládal na dno. Doprava se tím zlepšila a zlevnila. O provoz trati se pak starala Pražská plavební společnost.
Dalším významným krokem pro rozvoj obchodní plavby bylo podepsání druhé Labské charty, jenž přinesla naprosté odbourání cel.

Se vznikem ČSR se změnily plavební podmínky na Labi. Díky Versaillské smlouvě bylo Československu přidělen labský lodní park s veškerým zařízením. Byla založena Československá plavební akciová společnost labská, jenž lodní park postupně modernizuje - objevují se lodě s naftovým motorem. Po 2. světové válce je plavba znárodněna a přejmenována na Československou plavbu labsko-oderskou (ČSPLO). Objevují se tlačné remorkéry, umožňující kontejnerovou přepravu.
Na konci 20. stol. se objevují závažné ekonomické problémy. Hrozilo, že z pěti největší rejdařství zůstane jen vzpomínka...
Přesto podnik ČSPL (Plavba Oderská se odtrhuje) nachází zahraničního partnera a postupně se mění na dva společnosti: Českou plavbu, ta spravuje lodní park a Českosaské přístavy, spravuje přístavy a překladiště.