Děčínsko je nevelké, ale velmi zajímavé území, oplývající přírodními půvaby. Turisté zahrnují území Děčínska na sever od Českého středohoří po státní hranici s Německem a mezi Krušnými horami a Šluknovským výběžkem. Je to oblast s vyjímečnými přírodními hodnotami, zejména se svéráznými skalními tvary v pískovcích. Pozoruhodné je i celkové uspořádání horopisných jednotek vyvolané mladými pohyby zemské kůry.
Hranice oblasti jsou přibližně shodné s vymezením Děčínské vrchoviny, probíhá od sníženého severovýchodního konce Krušných hor od Petrovic přes Nakléřovský průsmyk do údolí Jílovského potoka. Tento potok je jižní hranicí až po své ústí v Děčíně. Na pravém břehu Labe tvoří rozhraní údolí řeky Ploučnice po Benešov n. Pl., pokračuje údolím řeky Bystré a přes ploučnicko-kamenické rozvodí na Českou Kamenici a dále proti proudu Kamenice na Kytlici a přes rozvodí v Lužických horách u železniční stanice Jedlová do údolí Lužničky (Podlužský potok) až po státní hranici s Německem v Dolním Podluží.
Celá oblast Děčínska spadá pod provincii Česká vysočina, kde se stýkají dvě subprovincie: Krušnohorská subprovincie a Krkonošsko-jesenická subprovincie.
Krušnohorská subprovincie je zastoupena dvěma oblastmi: větší část uzemí zabírá oblast Krušnohorská hornatina, pod kterou spadá Děčínská vrchovina a Podkrušnohorská hornatina, kam patří České středohoří.
Krkonošsko-jesenická subprovincie je zastoupena Krkonošskou oblastí, pod kterou spadají Šluknovská pahorkatina a Lužické hory.
Geologická stavba a vývoj
Na geologickém složení uzemí se nejvíce podílejí druhohorní sedimenty (usazeniny) a horniny lužického žulového plutonu. Malá část uzemí Děčínska tvoří tzv. krušnohorské kristalinikum. Vývoj probíhal ve dvou etapách. Starší etapa probíhala v období mladších a straších prvohor. V tomto období vznikly žuly, ortoruly, břidlice. Mladší etapa začala v období mladších prvohor a trvá prakticky dodnes. Toto období charakterizuje usazování sedimentů a vulkanická činnost (v třetihorách).
Krušnohorské kristalinikum tvoří část uzemí hlavně u Petrovic a Tisé, kde se nachází rulová série, která se směrem k východu noří pod křídové sedimenty. Jde převážně o granodiorové ruly a migmanity, s polohami ortorul.
Další kristalinikum vystupuje na povrch v labské zóně, mezi Děčínem a Dolním Žlebem. Jedná se ploše vyklenutý práh v křídovém podloží. Je tvořen převážně fylity (droby), břidlicemi, kontaktně přeměněné s granodioritem.
Lužický žulový masív zasahuje svou jižní okrajovou částí na uzemí Šluknovského výběžku. Celý masív je jeden z největších plutonů (stará vyvřelá hlubinná tělesa) v Evropě a na Děčínsku jej tvoří čtyři základní horniny: hrubězrnitá "rumburská" modrošedá žula - okolí Rumburku a v malé míře při lužické poruše u Lesného, Horního Podluží a Krásné Lípy. Hrubě zrnitá růžovočervená žula (zbarvení díky příměsi draselného živce) vystupuje na povrch mezi Starými Křečamami a Brtníky.
Ovšem nejrozšířenější je středně zrnitý bělošedý nebo modrošedý granodiorit (vyvřelá hlubinná hornina příbuzná žule) - po zvětrání "rezne". Na severozápadě výběžku se nachází drobnozrnný dvojslídný granodiorit.
Žulové horniny prostupují žilná tělesa, jako lamprofyry, méně porfyry, aplity, pegmanity, křemeny
Sedimentární horniny - usazeniny - tvoří podstatnou část Děčínska (Děčínská vrchovina a Lužické hory). Většinou se jedná o křemenné pískovce různé zrnitosti a kompaktnosti. Jde o mocnou vrstvu hornin (až
Původně vodorovné usazeniny byly při pohybech zemské kůry (třetihory a čtvrtohory) rozlámány na kry. Nejvíce viditelné to je při krušnohorském a českokamenickém zlomovém poli. Na západě Děčínské vrchoviny má pískovcová tabule náklon k severu, avšak při zlomovém poli, je pruh uzemí, kde jsou menší kry nakloněny směrem k jihu (Pastýřská stěna a Stoličná hora v Děčíně).
Lužická porucha je další významnou tektonickou linií uzemí. Samotná linie se táhne od okolí Drážďan až k Trutnovsku a na Děčínsku odděluje Horniny Děčínské vrchoviny a Lužických hor od hornin lužického žulového masívu. Linie má na Děčínsku ráz přesmyku - starší horniny byly vysunuty nad mladší horniny (žula nad pískovec - okolí Krásné Lípy).
Při rozpukávání pískovcových ker vznikly rozevřené pukliny, do kterých v třetihorách vulkanickou činností proniklo zemské magma, které se dostalo až na zemský povrch, kde vytvořilo četné tzv. povrchové výlevy. Hlavní oblastí této činnosti na děčínsku oblast Českého středohoří. Území je tvořeno hlavně lávovými příkrovy čediče a tefrity a jeho nesoudružného materiálu (sopečný popel, struska, balvany ...). Na uzemí Děčínské vrchoviny vnikla menší sopečná tělesa, převážně čedičového typu - čedič zde pronikl do pískovce. Tyto tělesa se na povrch dostala až při pozdějším odnosu pískovců. Větší sopečná tělesa nacházíme v Lužických horách, kde vytváří základní povrchové tvary hor. Jde většinou o odkrytý znělec (kupovité tvary) a čedič (sopouchy)
Čtvrtohorních sedimentů není na uzemí Děčínska mnoho, jde o malá uzemí se sprašovými hlínami, vátými písky a balvanové sutě. Při řekách se objevují štěrkopísky. V okolí Rumburku se nalézají písky a štěrky, které sem zanesl pevninsky ledovec v době ledové. Další stopy po pronikání ledovce nalézáme nad tokem Ploučnice v Děčíně, kde v sedimentech lze nalézt např. pazourek z oblastí severního Německa (ledovec sem proniknul přes Ještědský hřbet).
